MokraVoda.cz
Druhý díl série „Co jsem dělal„. Po březnu přichází duben, takže sice ze zpoždění, ale tady ho máme. Těžko říct, jestli byl horší prosinec 2011 tedy ten, kdy jsem psal články „Nemít čas je jen stupidní výmluva“ a „Co opravdu znamená nemít čas„. V dubnu jsem hlavně pracoval nebo chodil do školy. Volna jsem měl málo, ale stíhal jsem i své oblíbené samostudium, které mi dává mnohem víc než ta škola. Čas pro sebe samotného jsem moc neměl, což mě štve, ale na přátelé jsem si čas vždy vyhradil.
Měl jsem i první zkoušky z politologie a psychologie, obě jsem zvládl, aniž bych se učil nebo připravil tahák 
. To je něco, co mě baví. Jinak to bylo hodně náročné a květen tomu asi nebude jinak.
Včera bylo venku strašně pěkně. Díval jsem se z balkonu a všiml jsem si malých dětí na pískovišti. Ty děti z pískoviště budovaly hrady a maminky jim pomáhaly, všichni byly šťastní. Hned jsem si vzpomněl na své dětské časy.
Taky jsem budoval hrady na pískovišti a stavěl různé bábovky. Chodil jsem do výtvarné výchovy a tvořil obrazy. Z Lego stavebnice jsem stavěl domy a přetvářel auta… Od malička jsem byl tedy kreativní a něco se snažil vybudovat. Fantazie byla neomezená. Z Lega jsem si taky tvořil různé příběhy a hrál si na zloděje a policajty, na zlé a na ty hodné… Malé holčičky dělaly to samé, ale používaly panenky.
Teď se všichni řídíme nějakými pravidly, snažíme se prosadit v práci a nic nebudujeme. Taky jsem se změnil, přestože mě tvoření bavilo a miloval jsem to. Přemýšlel jsem, kde se to vytratilo. Asi někde v dětství, když nás rodiče vychovávali a když jsme pak museli chodit do školky a školy. Nastal řád, přišli na nás zákony a vše se řídilo nějakým postupem. Už jsme si nemohli dělat, co jsme chtěli, už jsme nemohli být kreativní. Všechno mělo svůj systém a tím žijeme dodnes.
Z budovatele a tvůrce s neomezenou fantazií jsme se stali něčím omezeným, něčím, co má své zaběhlé postupy, co má systém a co má hranice a limity. Chci se vrátit do svých dětských let, chci zase něco tvořit, něco budovat… Půjdete do toho se mnou?
Vedle kategorie „Ze života“ se můžete v příštích dnech těšit na „Životní příběhy“. Dnes vám jeden takový řeknu, tak nastražte ušiska.
Kdysi dávno, tak v devatenácti letech, jsem se večer vracel domů z takové procházky. No dobře, byl jsem v Riviera Baru, ale jen jsem to tam prošel a ničeho jsem se nenapil. Brácha někam tehdy odjel, takže jsem byl připravený na to, že budu v bytě sám s kocourem. Ten byl mimochodem nemocný, měl nějaký zánět močáku. Když jsem odemykal byt, tak mě čekal šok. Nebyl zamčený jako obvykle a navíc se na chodbě svítilo.
Říkal jsem si, že je to v poho a šel jsem rozsvítit ještě obývák, který je hned vedle chodby. Jen jsem se dotkl spínače a BOOOM, vyhodil jsem pojistky. Všude tma, prostě jen černá. Chtěl jsem rozsvítit svítilnu na telefonu, ale… BOOOOM, další rána z kuchyně. Popadl jsem tuším lžičku na boty a mezitím rozsvítil konečně telefon. Takovej strach jsem snad nikdy neměl. Nikdo neměl být doma, přesto byl odemčený byt, rozsvícené světlo a ve stejnou chvíli vyhodím pojistky a ještě k tomu se ozve nějaká rána z kuchyně.
Otevřel jsem vchodové dveře a rozsvítil světlo alespoň na chodbě, přičemž jsem i nahodil pojistky. Pomaličku jsem se vracel do bytu se lžičkou od bot za zády a rozhlížel jsem se. V kuchyni byla spadlá plechovka. Máme na horní skříni tak 30 starožitných plechovek a za celý život žádná z těch plechovek nespadla. Pokračoval jsem dál, protože jsem si stále myslel, že to někdo shodil. Prošel jsem celý byt a nikdo nikde nebyl. Ani nevíte, jak těžce se mi spalo. Byl to fakt zážitek jak z hororu, na který nikdy nezapomenu.
Další den jsem to vykládal mamce a ta mi říkala, že nechala rozsvícenou chodbu kvůli nemocnému kocourovi, protože když odešla, tak ho slyšela mňoučet až na chodbu. Chtěl bych věřit, že i plechovka a vyhozené pojistky měli nějaké racionální zdůvodnění, ale doteď nechápu, jak se tolik náhod může potkat za tak krátký okamžik. Navíc tehdy, když nikdo nebyl doma a tehdy, když kocour byl nemocný. Nikdy jindy mamka nenechala kocourovi rozsvícené a nikdy předtím nespadla žádná plechovka.
Zapomínáme na to, že můžeme zahodit všechny ty starosti z každodenního života…
Zapomněli jsme na to, že můžeme alespoň na chvíli vzlétnout..
Zapomínáme si užívat každou minutu, každičkou vteřinku.
Nemám moc rád rodinné návštěvy, ale jako jeden ze čtyř vnuků je dělám poměrně často. Tedy pro upřesnění se to snažím udržovat na jedné návštěvě za cca dva měsíce . Vyhradím si na to jeden den a obejdu všechny babičky a známé. Je to fascinující, jak je to vždycky neuvěřitelně potěší a mě to nestojí téměř nic. Navíc za to občas dostanu ještě nějakou čokoládu nebo drobné . Když se pak vidím s mámou, tak ta mi vypráví, jak mě babičky vychvalují a jak jsem jim udělal radost. To je největší odměnou – radost druhých jen za to, že vůbec jste.
A o tom to je. Stačí udělat jednou za čas nějakou maličkost, která vás nic nestojí, ale toho druhého strašně potěší. Prostě udělat něco jinak, využít moment překvapení . Napsat nečekanou sms, přinést „jen tak“ čokoládu, …
Kdysi jsem byl ale též takovej darebák, že jsem u babiček nebyl třeba i několik měsíců. Mamča do mě furt hustila, že bych se tam měl stavit a že budou rády. Já ji moc neposlouchal. Ještě teď mi to občas řekne, když má někdo ze známých svátek nebo narozeniny. Zatímco já teď chodím pravidelně, mamča už nebyla u jedné té babičky cca rok. To je takovej příklad, jak někdo jen mluví a snaží se poučovat druhé, ale když je pak řada na něj, tak už mlčí .
Už dlouho jsem vám tu nic nenapsal, protože nemám moc čas a furt pracuji . Nedávno jsem vám ale napsal článek o energii kolem nás. Dnes jsem objevil video o utajování zdrojů na volnou energii. Video je s titulky, má něco přes hodinu a údajně je zajímavé. Já ho ještě neviděl, ale chystám se na něj . Ať už je tam cokoli, tak kdysi jsem četl článek o vědci Nikola Tesla, který údajně dokázal ovládat počasí pomocí ionosféry nebo vynalezl auto na volnou energii kolem nás – tedy bez motoru. Ve spojení s HAARP jsem psal o zemětřesení v Japonsku. O autě poháněném éterem si můžete přečíst tady. Podle zdrojů mu byly všechny jeho vědecké poznatky, dokumenty atd. zabaveny a dodnes nebyly zveřejněny.
Chci odtud vypadnout. Mám tady napůl vlastní být, spoustu přátel, rodinu, školu, brigádu a určitě bych si dovedl sehnat i nějakou práci – mám tedy mnohem lepší vyhlídky na život v ČR než většina jiných lidí, kteří tady zkysnou až do smrti. Přesto jsem si dokázal napsat mnoho důvodů, proč by bylo vhodné, ne-li přímo nutné, odjet. Moc jsem ale netušil, odkud začít a jak to provázat, tak jsem to nakreslil a zbytek doplním textem.
Nová doba
Je jasný, že svět už není to, co kdysi býval. Spousta lidí se ale pořád nepřizpůsobila a žijou si neustále v socialismu a průmyslu. Dnes je ale úplně jiná doba, žijeme v kapitalismu a rychlým tempem svět spěje do informačního věku. Když chodím tady ve Frýdku-Místku po náměstí, tak se stále otevírají a zavírají nové obchody na těch samých místech. Čekám, kdy lidem docvakne, že to už není cool a nevydělá to na sebe. Budoucnost je na internetu a v reálném životě přežijí pouze velká nákupní centra, supermarkety a pak tradičně zábava, hospody a restaurace. Pryč je doba, kdy jsme měli na každém rohu nějaké specializované prodejny. V době internetu je to neefektivní a nákladné.
Ve spojení s kapitalismem mám na mysli práci vs svoboda. Světová populace roste a více než polovina lidí žije za méně než dva dolary denně. Všechno se navíc zefektivňuje a zjednodušuje – na práci v pokladně nebo v továrně tak už nejsou potřeba specializovaní pracovníci. Pokud tedy nebudete nejlepší, nebudete tvůrčí a nebudete nenahraditelný, tak si vás společnost zotročí a pokud budete mít námitky, tak tu je pořád další polovina populace. Kapitalismus byl založen na myšlence svobody – můžeš být kýmkoli a kdokoli, dělat cokoli a kdykoli. Kdo prahne po jistotě, klidu a zaměstnání, ten se stane otrokem plnící cíle někoho jiného.
Stav České republiky
Korupce, skandály… životní úroveň se snižuje a všechno je mnohem dražší. Stačí se projít do nějakého obchoďáku a zjistíte, že ceny se neuvěřitelně rychle posouvají směrem nahoru. K tomu tady máme samé zahraniční supermarkety, které se pravděpodobně budou domlouvat a udělají nám ze života peklo – stejně jako například čeští operátoři. Tarif 1000 minut, 1000 sms a internet v mobilu vyjde v Rakousku za 200,-, zatímco tady za 2000,- (přibližně/z hlavy). Kvalita potravin je tady mnohem horší než v zahraničí. Coca Cola je mnohem dražší než v Německu a chutná přitom hůře. Maso, uzeniny a další jídlo – stačí se podívat na test kvality. Myslím si, že velké mezinárodní firmy si tady udělají skvělý zdroj příjmu výměnou za lobbing a korupcí v politice (která není kontrolovatelná) – zotročí si nás a budou nás jen dojit.
Už se mi moc nechce psát, tak raději půjdu spát. To vám musí stačit. Možná je tu něco nepřesného, protože jsem to psal z hlavy (např. operátoři), ale to už nechám na vás. Můj obrázek si nějak doplňte sami nebo se podělte v komentářích o své nápady nebo názorem.
Připravil jsem si nový seriál s názvem „Co jsem dělal„. Dnes je duben, tak začneme tedy březnem. Níže je vložen obrázek s mým kalendářem za měsíc březen. V Lidlu si našli nové zaměstnance, tak jsem si sehnal novou brigádu v Kauflandu za pokladnou. Platově jsem si pohoršil, ale šel jsem tam kvůli tomu, že mi to jednak chybělo a jednak aspoň něco. Mám tam 60,- a zjistil jsem, že mi to pomáhá si zase uvědomovat hodnotu peněz. Pokud si tedy něco kupuji, tak si to přepočítám na čas strávený v Kauflandu a dle toho si odvodím, jestli mi to za to stojí. Tak například kdybych si chtěl koupit nanuk za 17,-, tak bych kvůli něj musel 17 minut pracovat. To se mi ale třeba v tuto chvíli vůbec nechce .
Zakladatel společnosti AAApoptavka.cz upozornil na svém blogu Skromnykluk.cz na podprahovou reklamu, která vyšla jako článek na webu Blesk.cz. Podprahová reklama byla na službu Sauto.cz od Seznamu. Díky tomu jsem konečně pochopil v praxi, jak taková reklama funguje. Na obrázku je pravděpodobně pachatelka trestného činu a v pozadí úplně zbytečný obrázek auta. A vedle auta pokračuje text s údajným jménem matky (Sauto). Člověk to za normálních okolností nevnímá, ale někde v podvědomí se mu to možná uloží a třeba časem si internetový bazar spojí se Sautem.
Nedávno jsem četl článek, že si kdysi nějaký vědec pohrával s myšlenkou bezdrátového přenosu zvuku. Lidi ho měli za blázna a zavolali na něj psychiatra. Tomu člověku se to povedlo. Nejsem si jistý, ale možná to byl Thomas Edison – jeden z nejslavnějších vynálezců na světě, který navštěvoval školu jen krátce. Měl více než tisíc patentů a vynalezl například žárovku.
O něj tu ale nejde. Hodně lidí kolem mě věří na duchy. Vypráví mi příběhy, jak někdo známý slyší divné zvuky na schodech a podobně. Zní to vždycky strašně realisticky. Když jim navrhnu vyvolávat duchy, tak se bojí. Já mám proti tomu ale silný argument. Představte si, jak dlouho jsou tady na světě lidi. Představte si, co vše kdysi bylo. A představte si všechny žijící tvory na celé planetě. Kdyby někdo zemřel a měl z něj být duch, tak… pravděpodobně by se to stalo i se všemi mrtvými – dinosauři, mravenci a vůbec zvířata a lidi celkově. To je strašně moc duchů na tak malém světě . Proto na duchy nevěřím a myslím si, že po smrti je prostě jen klid.
Druhý argumentem je porovnání sebe samotného s počítačem. Počítače sice ještě nejsou tak dokonalé, ale taky mají mozek (procesor), paměť, bios (podvědomí) a tak. Navíc počítače stejně jako lidi taky stárnou. Co se stane s počítačem, když doslouží? Zbude z něj jen kus hardwaru (těla) a software už prostě nespustíte, i když víte, že na tom harddisku pořád je. Nevypaří se a ani se z něj nemůže stát duch. Když odejde z počítače například myš (vstupní zařízení), tak počítač můžete pořád ovládat pomocí klávesnice. Pokud ale odejde procesor, tak celý systém zhavaruje. A když nám lidem odejdou oči, tak stejně žijeme pomocí zbylých smyslů, ale když odejde mozek…
Začínám ale věřit v nějakou tu energii kolem nás. Jsou věci, které jsem nikdy nevnímal, ale poslední dobou nad tím stále více a více uvažuji. Jedete autem a teď na vás mluví rádio, které není nikde napojené, ten hlas se přesouvá vzduchem. Televize, satelity, GPS, telefony nebo internet. Všechno funguje bezdrátově a přenáší se to nějak pomocí vzduchu nebo té neviditelné energie. Teleportujeme (sdílíme) hry a filmy na několik tisíc počítačů po celém světě.
To je vše jen začátek, který tady pozorujeme ani né sto let. Svět už je tu tak dlouho a nikdy v historii jeho vývoj nebyl rychlejší. Se vzduchem se nedalo nic dělat a ani o žádné energii se nevědělo. Dnes už se začínají objevovat podložky na bezdrátové nabíjení telefonu a další vychytávky. Čeká nás neuvěřitelná budoucnost spojena s energií ve vzduchu. Nedovedu si moc představit životy lidí tak za sto let. Je to úžasné.
Chtěl bych v něco věřit. Né v Boha, ale třeba na tu energii. Věřím, že tady je, jen nevím, jak tu víru pojmout.
